Špatná kvalita ovzduší zkracuje obyvatelům českých měst život v průměru o tři dny za rok

Dýcháním získává náš organismus z vnějšího prostředí kyslík a do okolí vydechuje oxid uhličitý. V závislosti na prostředí se však s nadechovaným vzduchem dostává do našich plic i řada nežádoucích, znečišťujících látek, které mohou mít při dlouhodobém působení různé neblahé dopady na fungování lidského těla a jeho zdraví.

V mezinárodním porovnání vychází naše země bohužel nelichotivě. V roce 2020 měla podle Světové zdravotnické organizace Česká republika sedmé nejhorší ovzduší v Evropské unii. Některé lokality, především na Ostravsku, jsou na tom se znečištěním ovzduší ještě mnohem hůře. V důsledku tohoto neutěšeného stavu přicházejí obyvatelé českých měst každý rok v průměru o tři dny života. Státní zdravotní ústav také ale uvádí, že se situace zlepšuje a na přelomu minulé a této dekády jsme dýchali nejčistější vzduch za poslední desetiletí.

Jak udělat, aby se tento pozitivní vývoj nestal krátkodobým výkyvem, ale trvalým trendem? Jedním z řešení je například udržování systému dálkového vytápění („pražských tepen“) a připojování nových uživatelů. Bez něho by v Praze byla emisní situace mnohem horší. Pražská teplárenská totiž většinu tepla do metropole přivádí 34 km dlouhým napáječem. Do budoucna by měl tento zdroj navíc přejít na lepší energetický mix a ekologické spalování komunálního odpadu ze Středočeského kraje, který by se jinak musel nadále skládkovat.

red